Změkčování pomocí pryskyřic s iontovou výmenou je jedním z postupů uznávaných veřejnými orgány pro úpravu vody určené k lidské spotřebě. V některých městech a regionech s velmi tvrdou vodou ji někdy před distribucí vodovodní sítí částečně změkčuje místní vodárenská společnost.

Iontovou výměnou se mění složení vody. Vápník a hořčík se vymění za sodík. V současnosti platná indikační hodnota pro sodík je 200 miligramů na litr. Při změkčování tvrdé vody s počáteční tvrdostí například 30 °fH (což je velmi rozšířená tvrdost) na 6 °fH se přidá pouze 110 mg sodíku na litr vody.

Běžná strava dospělého člověka obsahuje 6 000 mg soli denně (což odpovídá 3 500 mg sodíku); strava s nízkým obsahem soli obsahuje 1 000 až 2 000 mg soli. Tento příklad – a platí to i jako obecné pravidlo – ukazuje, že přibližně 98 % příjmu sodíku pochází ze stravy oproti pouhým 2 % ze změkčené vody.

Případné specifické předpisy pro pitnou vodu v jednotlivých zemích naleznete v místních právních předpisech, nebo se obraťte na specialistu společnosti Hydro@Home ve vaší zemi.

V chloridu sodném, který se rovněž používá v kuchyni a lidově se mu říká kuchyňská sůl, je slaná chuť způsobena spojením sodíku s chloridy. Ve změkčené vodě se obsah sodíku zvyšuje, zatímco množství chloridů zůstává nezměněno. I kdyby tedy chuť sodíku byla rozeznatelná, dalo by se nanejvýš říci, že voda je „sodíková“.

Stojatá voda podporuje růst bakterií, to je prostě přírodní zákon. Pokud necháte láhev s vodou nějakou dobu otevřenou, rychle se z ní stane skutečná líheň bakterií. Ve změkčovači vody však voda denně cirkuluje, což znamená, že k nehnutému stání vody dochází velmi zřídka. Na druhou stranu, pokud se změkčovač vody delší dobu nepoužívá (například v době dovolené), doporučuje se propláchnout zařízení spolu s celým potrubním systémem tím, že se na všech odběrných místech nechá několik minut protékat voda.

V lidském těle se naštěstí nacházejí miliony bakterií nejrůznějších druhů. Díky nim můžeme žít. Pitná voda obsahuje jen velmi málo škodlivých bakterií a náš imunitní systém je má za úkol neutralizovat. Mezinárodní odborníci se proto domnívají, že růst bakterií v přídavných zařízeních na úpravu vody nepředstavuje pro lidské zdraví vůbec žádnou relevantní hrozbu.

Kromě toho je změkčování vody preventivním ošetřením. Tím, že se zabrání usazování vodního kamene ve vodovodním potrubí a bojlerech, se zamezí růstu řady nebezpečných bakterií, jako je legionella; vápenaté usazeniny jsou totiž pro tyto organismy ideální živnou půdou.

Uživateli nic nebrání změkčovat studenou vodu v běžné domácnosti. Voda, která je pitná, když vstupuje do změkčovače vody, taková zůstane i po výstupu z tohoto spotřebiče. Přestože studená voda způsobuje méně vodního kamene než teplá, je lepší změkčovat i studenou vodu. Především proto, že existuje velké množství domácích spotřebičů, ve kterých se přitékající studená voda ohřívá.

Přirozeně měkká voda, která se vyskytuje v některých žulových oblastech, je pro sanitární zařízení poměrně agresivní a někdy i korozivní. Měkkou vodu však nelze zaměňovat se změkčenou („odvápněnou“) vodou! Podstatně se liší svým minerálním složením. Přírodní měkká voda obsahuje nejen málo minerálů tvrdosti, ale i obecně málo rozpuštěných minerálů, a proto může mít vliv na vodovodní potrubí.

Změkčená voda je naopak původně tvrdá voda, která je proto bohatá na minerály. Změkčení snižuje obsah vápníku a hořčíku, a tím zabraňuje vzniku vodního kamene, ale nemění množství rozpuštěných ostatních minerálů. Změkčená voda tedy nemůže být korozivní více než před změkčením. Nabízí výhody měkké vody, ale nikoli její nevýhody.

Ačkoli se může zdát, že trocha zbytkové tvrdosti je pro potrubí dobrá, je mýtus myslet si, že „vápencová vrstva“ znamená ochranu proti korozi. Především proto, že tato vápencová vrstva se v potrubní síti nevytváří rovnoměrně; na některých místech se nevytvoří, na jiných místech bude nadměrná. Navíc existuje několik dalších forem koroze, které jsou ve skutečnosti vápencem podporovány; reakce tedy může probíhat pod vápencem ze zcela jiných důvodů, zatímco lidé si myslí, že je vše v pořádku!

Evropské směrnice o pitné vodě určené k lidské spotřebě neobsahují žádné odkazy na tvrdost, obsah vápníku nebo hořčíku. Obsah sodíku, který v případě změkčení nahrazuje ionty vápníku a hořčíku, je ve stejných evropských směrnicích pro pitnou vodu popsán pouze jako „indikátorový parametr“, a není tedy pro pitnost vody rozhodující.

Vodárenské společnosti dodávají vodu, jejíž tvrdost silně závisí na zeměpisném a geologickém původu; některé vody jsou původně velmi měkké, jiné velmi tvrdé. Spotřebitel si může vodu dodávanou vodárenskou společností v závislosti na svém rozpočtu nebo očekávaném komfortu částečně nebo zcela změkčit.

Při implementaci této evropské směrnice se většina zemí v tomto bodě řídila evropskými směrnicemi o pitné vodě. Místní předpisy o pitné vodě v některých zemích (např. v Belgii) sice uvádějí minimální tvrdost vody, ta se však vztahuje pouze na vodu, kterou vodárenské společnosti dodávají konečnému uživateli prostřednictvím veřejné vodovodní sítě, a nevztahuje se tedy na samotného konečného uživatele.

Ohledně případných specifických předpisů pro pitnou vodu v jiných zemích (mimo EU) si prosím ověřte místní legislativu nebo kontaktujte specialistu společnosti Hydro@Home ve vaší zemi.

Mezi lékaři, odborníky na výživu a matkami je již delší dobu známo, že dostatek vápníku je pro dobré zdraví nezbytný. A to nejen pro kojící ženy a rostoucí děti, vápník potřebujeme po celý život, zejména pro kompenzaci odvápnění způsobeného procesem stárnutí.

Soli vápníku rozpuštěné v pitné vodě však lidský organismus vstřebává jen ve velmi omezené míře. Dokonce i voda bohatá na vápenaté minerály zajišťuje jen malou část potřeby vápníku. Vápník vstřebávaný lidským organismem se nachází především v mléce a jeho derivátech (máslo, sýry atd.) a v mnoha potravinách, jako je sušené ovoce a zelenina, čokoláda, tučné rybí maso a mořské plody, maso z vnitřností a celozrnné pečivo.

Voda hraje v přísunu vápníku pouze podružnou roli. V oblastech s přirozeně měkkou vodou se proto nedostatek vápníku v důsledku pitné vody nevyskytuje.

Voda je vedle vzduchu jedním z nejdůležitějších látek. Změkčovač vody proto není jen běžný spotřebič, na který lze po instalaci zapomenout. V praxi se to však někdy stává kvůli automatickému provozu a umístění změkčovače vody při instalaci. Pravidelná kontrola změkčovače vody je však nezbytná.

Je například nutné, aby koncový uživatel pravidelně doplňoval zásoby regenerační soli ve změkčovači vody. Pokud se tak neděje, změkčovač vody po určité době vyčerpá zásoby soli, takže již nemůže regenerovat, a tím ani změkčovat vodu.

Bez pravidelné údržby může změkčovač vody nesprávně fungovat; proto se důrazně doporučuje, aby koncový uživatel uzavřel smlouvu o údržbě s odbornou firmou.